Margot Cooper (rozena Marshall) byla vůbec první důstojnicí, která vkročila na evropský kontinent po vylodění spojeneckých vojsk v Normandii.
Margot Cooper začínala u ATS jako řidička, nejdříve řídila štábní vozy po Suffolku, pak vozila pacienty v ambulanci do Colchester Military Hospital. Po výcviku v Ediburgu byla přidělena k protiletadlové baterii nedaleko Sheffieldu. V březnu 1944 požádala o služby v zámoří.
Margot Cooper byla 26letá nižší důstojnice, když byla na počátku června 1944 pozvána na tajnou schůzku v divadle Lyric Theatre v Hammersmithu. Společně se svými kolegyněmi byla seznámeny s plány Dne D přímo slovy Montgomeryho.
Byla ustanovena velící 30tičlenné průzkumné skupiny 1st Continental Group ATS (1. Kontinentální ATS skupiny). Společně se svojí skupinou se koncem července dostaly přes English Channel až k plážím v okolí Courseilles. Při vzpomínkách na tyto dny, mluvila o silné vrstvě prachu, který pokrýval vše okolo, vozy, domy, cesty, a o davech, které jim mávaly a házely po nich květiny, když se přesouvaly na místo, kde měly pro příštích několik dní bydlet. Ubytování jim poskytly ruiny francouzského města Bayeux nedaleko frontové linie. Zbytek 1st Continental Group (který se skládal z úřednic, řidiček i kuchařek) dorazil o měsíc déle.
Koncem srpna 1944 došlo k přesunu z Francie do Bruselu. Při projíždění již osvobozenými městy dívky nadšeně vítali místní. V Bruselu zřídily své velitelství v budově na Avenue Louis, kde ještě před několika dny fungovalo velitelství Gestapa.
Na jaře 1945 došlo k tajné schůzce spojeneckých a nacistických důstojníků. Problémem, který bylo třeba řešit, byl především alarmující nedostatek jídla v zatím nacisty okupovaném Holandsku. Bylo proto sjednáno krátké příměří. Tehdy byla Margot povýšena a pověřena vedením skupiny dalších ATS v Holandsku. Jejím úkolem bylo vytvořit útvar se základnou v Haagu, který by zajistil jídlo pro hladovějící Holanďany.
Podařilo se jí navštívit i Belsen krátce poté, co byl objeven spojenci. Malý záchvěv útěchy našla alespoň v tom, že mohla doručit dopis od muže ležícího po osvobození tábora v nemocnici jeho rodině v Rotterdamu. Ti v té době již nedoufali, že ho znovu spatří.
Jejím dalším úkolem, již po konci války, bylo se postarat o britskou delegaci na Postupimské konferenci. Pro tento úkol vybral 140 dobrovolnic z řad ATS a sama v Postupimi zůstala několik týdnů.
Byla demobilizována v dubnu 1946. 
Zdroj fotografií: http://www.thetimes.co.uk/