Zatímco z počátku války byly role příslušnic ATS spíše „ženské“ – sloužily v britské armádě jako sekretářky a zapisovatelky, kuchařky, telefonistky a dále také jako skladnice a řidičky, s tím, jak se válka vyvíjela, bylo nutné je zařadit i na další pozice.
Brzy rozšířily i řady Královského dělostřelectva (Royal Artillery). Jejich hlavním zastáncem se stal generál Sir Frederick Pile, díky jehož podpoře a úsilí sloužilo v roce 1944 u protiletadlové obrany Královského dělostřelectva přes 76 000 příslušnic ATS.
Sir Pile věřil v uplatnění žen u dělostřelectva již před válkou. Proto v roce 1938 požádal význačnou inženýrku slečnu Caroline Haslet, aby provedla průzkum a ověřila, zda jsou ženy schopné vykonávat úkoly o takové technické náročnosti, kterou vyžadovala práce u dělostřelectva. Výsledek byl pozitivní. Bylo potvrzeno, že příslušnice ATS jsou schopné zvládnout každou činnost, kterou vykonávali muži u dělostřelectva vyjma přímého operování se zbraněmi, přičemž nešlo ani tak o otázku schopností, jako o otázku politickou. Bylo společensky nepřípustné, aby byly ženy v rámci své služby nuceny zabíjet.
S rozšířením působnosti příslušnic ATS u Královského dělostřelectva, vnikla i potřeba pro ně vhodnější uniformy, než byla běžně nošená vycházková. Ta byla sice dostačující pro práci telefonistek nebo sekretářek, pro jiné činnosti, například pro obsluhu světlometů, byla zcela nevyhovující. I tuto změnu inicioval Sir Frederick Pile. Zpočátku byly ženy vybaveny pánskými battledressy v menších velikostech a hnědými důstojnickými botami. Netrvalo však dlouho a brzy začala armáda vyrábět a vybavovat příslušnice ATS dámskými battledressy, které byly z jemnějšího materiálu než ty pánské. Lišily se mírně i ve střihu.
9. května 1941 se staly příslušnice ATS v rámci armády rovnocenné s muži. Zanedlouho – 19. května 1941 – byla oficiálně potvrzena možnost existence smíšených protiletadlových baterií. Sir Pile navíc zavedl tradici nošení bílých lanyards, které nosili na uniformách příslušníci dělostřelectva, a dělostřeleckého odznak nad levou náprsní kapsou. To se brzy ujalo i u ostatních pluků a sborů.
První smíšená protiletadlová baterie začala trénink na jaře 1941. Dívky od ATS si brzy získaly patřičný respekt, protože se prokázaly jejich mimořádné schopnosti. Stále však zůstávaly atrakcí, jak pro okolí, tak i pro významné návštěvy. Tuto možnost si nenechal ujít ani královský pár nebo Winston Churchill, jehož vlastní dcera u dělostřelectva rovněž sloužila.
V červenci 1942 byly příslušnice ATS poprvé přiděleny ke světlometům. I zde slavily úspěch, a proto byla v říjnu toho samého roku zřízen celý, výhradně ženský, pluk – 93rd Searchlight Regiment RA. Sloužilo v něm 1500 žen na méně než 200 mužů. Děvčata absolvovala výuku v oblasti základů mechaniky a elektriky, prošla výcvikem práce s radarem, rádiem, naučila se morseovu abecedu a rozeznávala všechna nepřátelská letadla, a to za jakéhokoliv počasí.
Funkce příslušnic A.T.S. u Královského dělostřelectva:
• Obsluha světlometů
Zpočátku panovaly obavy, že práce u světlometů není pro děvčata vhodná. Důvody pro tyto obavy byly zřejmé. Jednak byly světlomety umístěny nejčastěji na vzdálených a opuštěných místech, která by mohla být nebezpečná, a také bylo nebylo jisté, zda děvčata zvládnou otočit těžký generátor, který světlomet nabíjel.
Základní jednotkou byl oddíl, ve kterém bylo čtrnáct děvčat vedených seržantem a desátnicí na pozici její asistentky. Šest oddílů tvořilo rotu vedenou poručicí. Každou baterii tvořily čtyři roty a tři baterie tvořily pluk. V říjnu roku 1942 byl zformován první výhradně ženský pluk v historii – 93rd Searchlight Regiment.
Světlomety sloužily především k osvětlování oblohy za účelem odhalení nepřátelských letadel jak pro anglická letadla Spitfire nebo Hurricane, tak pro dělostřelce na zemi, dále světlomety způsobovaly svoji září dezorientaci německých pilotů, pro které bylo poté obtížné zaměřit cíl. Kromě osvětlování oblohy byly světlomety užívány i k osvětlování ruin po bombardování a vyhledávání přeživších.
Světlomety se používaly buď o průměru 90 cm nebo 150 cm. Každá dívka z oddílu měla přidělené číslo a podle toho i funkci u světlometu.
• Číslo 1, 2, 3 – svobodník, desátník a seržant ve funkci pozorovatelek.
• Číslo 4 – operovala s ramenem, které zdvihalo světlomet.
• Číslo 5 – byla v kontaktu s obsluhou radaru, která ji přes rádio posílala zprávy. Ty předala číslu 4.
• Číslo 6, 7, 8 – obsluha radaru – ve stanu pomocí radaru určovaly pozice nepřátelských letadel
• Číslo 9 – obsluhovala generátor.
• Číslo 12, 13, 14 – byly v záloze pro případ potřeby.
•Telescopic Identification Operator
Úkolem pozorovatelek bylo určit přibližnou polohu nepřátelských letadel a předat informaci k bližšímu určení zaměřovačkám. To prováděly pomocí specifického teleskopu na trojnožce.
•Height Finder, Range Finder Operator
Height Finder a Range Finder byla specifická zařízení, které používalo dělostřelectvo. Jednalo se v podstatě o teleskopy v dlouhých tubách, které určovaly pozici a výšku nepřátelských letadel. Později je nahradil radar, informace byly však stále předávány dále.
•Predictor Operator
Informace o poloze a výšce letadel byla zpracovávána, a to zařízením zvaným predictor. Ten s jejich pomocí spočítal, jak daleko musí děla pálit, aby došlo k explozi, co nejblíže nepřátelskému letadlu.
Zdroj fotografií: http://www.iwm.org.uk/